„Třetí severní věž,“ opakoval Rasifo, když prolétal mezi budovami Sidrilonu. Letěl nejrychleji, jak v husté zástavbě nebeského města dokázal. Ucítil mrazivý záchvěv. Neohlédl se. Věděl, co jej způsobilo, stejně jako několikrát před tím. Posílil ochranné kouzlo o další dvě a doufal, že jej bílí draci nedostihnou. Pokud neudělá nějakou chybu, nebo nevletí do pasti, tak by neměli, neboť jejich manévrování bylo daleko složitější a těžkopádnější než jeho let.
„Třetí severní věž,“ vydechl, když konečně spatřil její vrchol. Stoupal vzhůru a přidával na rychlosti. Opět ucítil ledovou sprchu. Byli lepší, než se domníval. Ani v úzkých ulicích je nedokázal setřást.
Přemýšlel. Musel najít Talerona. Ale kde se mohl právě nyní nacházet? Doufal, že je vůbec v Sidrilonu a že se netoulá po některém ze svých oblíbených světů. Těsně pod vrcholem věže byla terasa. Vstup do ní nebyl nikdy uzavřený, alespoň co si Rasifo pamatoval. Zamířil přímo tam. Z pravé strany zahlédl dva zlaté draky, kteří se k němu blížili. Doufal, že bude rychlejší.
Prolétl dveřmi a ocitnul se ve věži. Použil již tři kouzla, ale stále Talerona nedokázal naleznout. Náhle si vzpomněl, že Taleronovi slouží Ridulfo a ten svého pána jen zřídkakdy opouštěl.
Prolétl dalšími dveřmi a zastavil se. Ohlédl se za sebe. Věděl, že draci za ním už letět nemohou. Musejí se proměnit a pokračovat v jiné podobě. Spatřil, jak z terasy do sálu vbíhají tři ženy a jeden muž. Byli to oni a nyní se snažili zjistit, kam přesně ramula zmizel. Rasifo se také proměnil. Už nebylo potřeba létat jako kulový blesk. Vznesl se do vzduchu a začal hledat schodiště. Kouzlo, které seslal, mu ukázalo přesnou polohu Ridulfa. Pevně doufal, aby právě tam nalezl i Talerona.
Ve věži a možná v celém Sidrilonu byl vyhlášen poplach. Rasifo prolétl posledními dveřmi a ocitl se v kruhové pracovně. Spadl mu kámen ze srdce, když spatřil vysokého hnědovlasého muže v purpurovém plášti. Seděl za stolem a cosi četl.
Rasifova vpádu si všiml okamžitě, a než malý ramula stačil přistát nebo učinit cokoliv jiného, zastavil jej kouzlem ve vzduchu. Rasifo se snažil vzepřít a vymanit se síle, která jej pevně svírala, ale nedokázal to. Naopak, ucítil velkou bolest, která jej zcela ovládla.
Taleron vstal, přitom nepřestal k ramulovi napřahovat pravou ruku.
Do místnosti vběhly dvě ženy. „To je on, pane,“ pronesla jedna z nich.
„Omlouváme se za vaše vyrušení. My už to s ním vyřídíme, pane,“ dodala a chtěla ramulu zachytit
„Počkejte!“ křikl rudý skřítek, který seděl vedle Talerona.
„To je přece Rasifo, můj pane! To je Rasifo!“ zopakoval sám překvapen z tohoto setkání.
Rasifo vše slyšel a chtěl i potvrdit, ale síla kouzla mu nedovolovala žádný pohyb ani jiný projev.
„Rasifo?“ zeptal se nechápavě Taleron.
„Ano, pane, sluha pana Dariona! Vy si nepamatujete, pane?“ pronesl Ridulfo a přistoupil blíže ke svému příteli.
„Vím, kdo je Rasifo,“ odvětil Taleron, kterého spíše zarazilo, co dělá Darionův ramula právě zde. Povolil ruku a neviditelné sevření zmizelo.
Rasifo dopadl tvrdě na zem. Vyčerpán dlouhou cestou a zraněn útoky draků a sevřením Taleronova kouzla jen slabě hlesl chvějícím se hlasem: „Rasifo, pane. Rasifo.“