I nejstarší bytosti stvořené nejvyšším pomalu zapomínaly na strašlivý věk války bohů, kteří nemilosrdně zápasili o velikost své moci. Pro mnohé, kteří přežili, trvala válka věčnost; a přesto neměla vítěze. Když už se zdálo, že všechna naděje pohasla a bohové ve svých krvavých přích neustanou, objevil se Sian, stvořitel prvotní hmoty. Nikdo jeho příchod nečekal. Zaskočení bohové zanechali sporů a pokorně čekali, co jejich otec, jenž byl po mnoho věků skryt, učiní.

Sian pochopil, že nemůže udržet dva znesvářené tábory bohů v jednom prostoru, a tak rozdělil sféry života a smrti do tří Říší – Řádu, Středu a Chaosu.

A tak byl stvořen Sianus, jenž v sobě zahrnoval tři říše, jenž mezi znesvářenými bohy vytvořil hranici, která měla zajistit věčný klid. Po tomto velkém činu zmizel a již ho opět nikdy nikdo nespatřil, byť se k němu dodnes někteří marně obracejí. Od té doby uběhlo mnoho věků. Znepřátelení bohové se odebrali do nových sfér, kde začali nabírat sil a spravovat a přetvářet nově vzniklou hmotu.

A tak po mnoha a mnoha životech jiných se celý Sianus nacházel opět v rovnováze. Mnoho jich bylo pevně přesvědčeno, že tomu tak zůstane na věky věků tak, jak předpovídal Sian. Ale stále zůstávalo několik, kteří tajně doufali ve změny. Změny, které by pro ně samé přinesly novou moc a nové možnosti. Daleko větší než kdykoliv před tím. Vedeni závistí, jež pozorovala úspěch a plody ostatních, spřádali velmi pomalu a pečlivě své plány. Tato závistivá a nenasytná touha je činila surovými a nelítostnými. Nebezpečí bylo o to větší, že nešlo o obyčejné tvory, nýbrž o samotné Bohy.

Z Říše Chaosu se začal opět ozývat temný chorál vzteku, křivdy a nespravedlnosti, který byl uměle vyvoláván a posilován některými, již důmyslně schovávali svou pravou tvář před ostatními. Většina tomu nedávala velkou váhu, neboť jasné hranice Říší zajišťovaly bezpečí. Absolutní jistota však byla ta tam, když zmizelo několik bohů Říše Středu. Rovnováha byla narušena. Nikdo nevěděl, co se stalo, a ti co snad věděli, mlčeli. Jejich plán se začal naplňovat. Co však bylo cílem, to bylo důkladně tajeno. Sázeli na lhostejnost těch nejsilnějších, kteří se nacházeli pouze v Říši Řádu a o dění za jejich hranicemi se již dávno přestali zajímat. Nikdo se také nestaral o to, co se s jejich bratry a sestrami stalo. Proč také? Byli to bohové, mohli si dělat cokoliv, mohli odejít kamkoliv. Nikoho z jejich sourozenců ani nenapadla jediná myšlenka, že se jim mohlo něco stát. A proč taky? To by si vlastně sami připustili, že i oni jsou zranitelní. A na to byli až příliš ješitní.

A tak se stalo, že jediní, kdo ztracené Bohy skutečně postrádali, byli obyčejní tvorové, žijící v jejich opuštěných světech. Prosebný hlas těchto sirotků však nikdo jiný nevyslyšel. A s tím bylo počítáno a někteří toho hodlali využít ve svůj prospěch. Čas již dozrál.